Potravináři kritizují nové evropské nařízení o obalech

Evropské nařízení, schválené v únoru loňského roku, začne platit 12. srpna, přičemž část požadavků bude uplatňována postupně až do roku 2030.

Potravinářská komora ČR upřesňuje, že nařízení nevymezuje nulový limit, ale velmi přísné prahové hodnoty, které bude nutné doložit laboratorními testy. Kapacity laboratoří jsou však podle mluvčího Komory Marka Zemánka omezené. Výrobci obalů tak čelí tlaku na rychlé hledání alternativních úprav povrchů, jež zajistí odolnost vůči mastnotě a vodě bez použití PFAS.

Nově bude muset být každý obal dohledatelný, včetně uvedení výrobce nebo dovozce do EU. U velmi malých obalů může být tato informace podle komory součástí průvodní dokumentace.

„Celá ta povinnost uvádět výrobce obalu je postavená na hlavu. Podívejte se na obyčejnou pomazánku. Má plastový kelímek a kovové víčko. Podniky, které tyto komponenty vyrobí, ale podle EU nejsou ‚výrobci‘, ale jen dodavatelé. Výrobcem se stává až ten, kdo to spojí dohromady a naplní,“ říká jednatel Mlékárny Polná Miloš Kvasnička. Podle něj to však platí pouze v případě, že firma uvádí na obalu své logo.

„Pokud tu samou pomazánku vyrobíme pro řetězec jako privátní značku, stává se výrobcem obalu najednou ten obchod, i když s výrobou krabičky neměl nic společného. Je to neuvěřitelný úřednický výmysl, který jen komplikuje podnikání a zvyšuje náklady. Zákazníkovi to nic nepřináší a přírodě taky ne,“ namítá Kvasnička.

Od srpna 2028 se v EU sjednotí piktogramy označující způsob třídění obalů, jejich výklad se však může v jednotlivých státech lišit podle místních zvyklostí. Některá opatření přitom podle jednatele společnosti Multivac, která se zabývá výrobou balicích strojů a technologií, Julia Maindla narážejí na praktické limity, zejména u značení obalů. „Na jedné straně je tlak na minimalizaci obalů, na druhé straně ale výrazně roste množství povinných informací – od třídění přes identifikaci výrobce až po nové datové požadavky. Fyzický prostor obalu má přitom své limity a ty dnes narážejí na realitu regulatorních požadavků. V praxi tak vznikají složitá řešení, jako jsou vícevrstvé etikety nebo velmi malé písmo, případně se obal paradoxně zvětšuje, aby vůbec splnil všechny požadavky,“ uvedl.

Další srpnovou změnou bude omezení používání polyfluorovaných alkylových látek (PFAS), tzv. věčných chemikálií, které se využívají například v papírových boxech na pizzu, kelímcích či sáčcích na popcorn.

Mluvčí Potravinářské komory ČR Marek Zemánek považuje nařízení v současné podobě za jeden velký byrokratický zmatek, a to i s ohledem na nedořešené otázky kolem kontroly. „Kvůli nejasným pravidlům hrozí, že podniky budou muset během několika let opakovaně měnit obaly. Přece nemůžeme po potravinářských podnicích chtít, aby každý rok investovaly miliony do nových technologií, aniž by dopředu věděly, co bude platit za pár měsíců. Je to postavené na hlavu,“ upozorňuje Zemánek.

Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza poukazuje na to, že vývoj nových obalů je proces na několik let. „My ale pořád ještě neznáme technické parametry nových pravidel pro obaly, protože Evropská komise má obrovské zpoždění s přípravou prováděcí legislativy. Opakovaně jsme vyzývali ministra životního prostředí, aby bojoval za odklad tohoto nepovedeného nařízení a jeho výrazné proškrtání,“ doplnil Prouza.

Od ledna 2030 bude zakázáno používání jednorázových plastových obalů při servírování v gastronomii, včetně tácků, kelímků, sáčků či jednotlivých porcí ochucovadel, zavařenin, smetany do kávy nebo cukru.

„To je klasický příklad vítězství formy nad obsahem. Tyto obaly totiž nevznikly z rozmaru, ale jako funkční nástroj proti plýtvání. Brání tomu, aby spotřebitel otevíral velké balení, které nespotřebuje a pak vylije. Pokud kvůli úspoře gramu plastu budeme plýtvat litry potravin, pak celá tato regulace postrádá environmentální logiku i zdravý selský rozum,“ varuje Zemánek.

Prouza považuje za nereálné také další cíle nařízení, například snižování objemu obalů v době rostoucí ekonomiky a spotřeby. „Velkým problémem je také to, že některé cíle v evropské legislativě jdou proti sobě a vzájemně se vylučují. Není například možné snižovat potravinový odpad a zároveň zakazovat šetrné balení ovoce a zeleniny, které prodlužuje trvanlivost,“ uzavírá.