Čeští zemědělci pod tlakem: čínská soběstačnost zasáhla trh s bramborami i masem

V loňském roce byla Čína podle amerických dat druhým největším dovozcem potravin. Za dovoz utratila zhruba 207 miliard dolarů (asi 4,3 bilionu korun). Současně však její domácí potravinářský sektor meziročně vzrostl o 3,2 % a dosáhl obratu 812 miliard dolarů (téměř 17 bilionů korun).

Změny na čínském trhu se promítají i do světového obchodu, kde může i mírné snížení poptávky výrazně stlačit ceny. Prezident Si Ťin-pching opakovaně zdůrazňuje, že produkce potravin musí zůstat v rukou Číňanů. Země se proto snaží omezit závislost na dovozu, především u sóji a obilovin.

Bývalý český agrární diplomat v Číně Ondřej Plaček ale upozorňuje, že snaha země o větší nezávislost v produkci potravin nebude jednoduchá. Limituje ji mimo jiné i nedostatek vodních zdrojů. „Už takto nepříznivá situace se v uplynulých dekádách dále zhoršovala s tím, jak se rozšiřovala zástavba na úkor orné půdy. Tamější vláda proto přijala opatření na její ochranu a investuje značné prostředky do technologií a inovací za účelem dosažení dalších průlomů v produktivitě a využití nových zdrojů potravin. Čínské pojetí soběstačnosti se převážně opírá o obiloviny, není tedy pravděpodobné, že by Čína byla schopna vlastními silami pokrýt všechny své výživové potřeby,“ vysvětluje.

Podle něj si tak dovážené zemědělské produkty své místo na trhu udrží, uspět ale budou muset především kvalitnější nebo specificky zaměřené produkty. Odbyt pro dovážené zemědělské produkty podle něj nezmizí, prostor na trhu ale zůstane především pro prémiové či specificky zaměřené produkty.

Dopady změn na čínském trhu se podle prezidenta Agrární komory ČR Jana Doležala výrazně projevují i v Evropě, která je největším světovým vývozcem potravin. „Negativně jsme to pocítili letos u brambor, které dříve Evropa do Číny vyvážela, zejména po tom, co se tam začaly prosazovat západní řetězce rychlého občerstvení. Čína si dnes nicméně brambory na hranolky pěstuje sama a Evropa tak ztratila obchodního partnera,“ prohlásil.

Evropským pěstitelům brambor současná situace působí ztráty. Jak letos v dubnu zmínil předseda Českého bramborářského svazu Josef Králíček, farmářské ceny spadly na 2 až 2,5 Kč za kilogram, zatímco brambory určené na hranolky se prodávaly jen za desítky haléřů.

Podobný vývoj je patrný také u vepřového masa. Ještě před několika lety Čína kvůli africkému moru prasat výrazně navyšovala dovoz vepřového masa. S rozšiřováním domácích chovů však její zájem o dovoz slábne. „Mnohopatrové vepříny, které se v Číně začaly hojně stavět, jednak komplexně zvyšují efektivitu a produktivitu celého provozu, zároveň ale mají zajistit vysokou úroveň biologické bezpečnosti a poskytovat ochranu před dalšími epidemiemi,“ uvedl Plaček. Příliš rychlé navyšování výrobních kapacit ale podle něj vedlo i k propadu cen přímo v Číně. Největší tamní vepřín ve 26 patrech odchová více než milion zvířat ročně, tedy cca polovinu české produkce. Čínské vepřové maso se proto v současnosti ve větší míře vyváží do okolních států.

Do obchodu s potravinami navíc stále více promlouvají i politické vztahy a strategické zájmy. „Že si Číňané hlídají své národní zájmy, jsme viděli i v případě odvetných cel na mléčné výrobky z EU po zavedení cel na dovoz čínských elektromobilů ze strany EU. Ostatně je to jeden z faktorů propadu cen mléka od podzimu minulého roku,“ připomněl Doležal. Kvůli nízkým výkupním cenám letos na jaře někteří chovatelé krav upozorňovali, že prodávají mléko pod výrobními náklady. Podle Plačka se navíc mění i přístup Pekingu k zahraničnímu obchodu a Čína stále více upřednostňuje „spřátelené“ země.