Cukrovarnický průmysl se otřásá: Evropa přišla o pět závodů

Konec se dotkl dvou podniků rakouské firmy Agrana (v Hrušovanech nad Jevišovkou a v Leopoldsdorfu), francouzské továrny Souppes-sur-Loing a dvou provozoven španělské společnosti Azucarera (v Mirandě de Ebro a v La Bañeze).

Uzavírání cukrovarů má společné jmenovatele: rostoucí výrobní náklady, pokles spotřeby a sílící dovoz. „Rostou náklady a konkurence kvůli snižování spotřeby. Zároveň se uvolňuje dovoz z Ukrajiny i Mercosuru,“ prohlásil mluvčí rakouské společnosti Agrana. „Příčinou situace je volatilita cen cukru, zesílená dovozem ze třetích zemí za výhodnějších podmínek, a také pokles produkce cukrové řepy v důsledku zákazu používání účinných látek,“ zmínil důvody uzavření dvou závodů ve španělsku ředitel firmy Azucarera Juan Luis Rivero. Podnik z Francie pak skončil díky technickým a environmentálním problémům, navíc přišel také o bankovní financování.

Podle Martina Koláře, předsedy představenstva skupiny Tereos TTD, která je největším výrobcem cukru a lihu v Česku, prochází odvětví těžkým obdobím. „Největší vliv na situaci ve střední a východní Evropě měly určitě rostoucí dovozy z Ukrajiny,“ tvrdí. Jen za poslední dva roky do EU podle něj dorazilo asi 900 tisíc tun cukru, přičemž celková evropská spotřeba činí zhruba 18 milionů tun ročně. „Osmdesát procent dovozů zůstalo v několika málo zemích střední a východní Evropy, včetně České republiky. Z cenového hlášení vidíme meziroční cenový propad o 40 procent. Větší propad nastal právě v tomto regionu, který zaostával za zeměmi jako Španělsko, Portugalsko, Itálie a Řecko. Cenový rozdíl nikdy nebyl tak velký,“ dodává Kolář.

Před válkou, která započala v únoru 2022, mohla Ukrajina do EU vyvážet maximálně 20 tisíc tun cukru za rok. V prvních letech války byl ze solidarity tento strop na dovoz z Ukrajiny dočasně zrušen. Objem vývozu vzrostl až na 600 tisíc tun ročně. Protesty zemědělců pak přispěly k tomu, že EU omezení opět zavedla. V současné době je v jednání nová pevná kvóta. Evropská komise chce hranici zastropovat na 100 tisíc tun ročně.

Výrobci varují, že problémem nemusí být jen cukr z Ukrajiny. Riziko vidí i v chystané dohodě s jihoamerickým blokem Mercosur, která by mohla otevřít dveře dalším levným dovozům. Evropská komise ale ujišťuje, že dohoda bude mít jasně vymezené limity a ochranné mechanismy, které zabrání rozkolísání trhu.

Cukrovarníci bojují i s drahými energiemi. K povinným emisním povolenkám se přidává další zátěž v podobě přísnějších pravidel dekarbonizace.

„V cukrovaru v Českém Meziříčí používáme nově plynovou kotelnu namísto uhelné kotelny. Stála nás 300 milionů korun. Musíme, jinak bychom neplnili emisní limity EU. Ale výroba z plynu prodražuje výrobu cukru. Na energiích to pro nás znamená o desítky milionů korun navíc,“ uvedl Kolář.

Emisní povolenky vyjdou ročně cca na 150 milionů Kč, v rámci celého českého sektoru pak kolem 400 milionů Kč. Podle Koláře to odpovídá přibližně jedné koruně z ceny každého kilogramu cukru.

Dominantní hráč českého cukrovarnického trhu, společnost Tereos TTD, pocítila tlak krize naplno. Ve fiskálním roce 2024/2025 jí tržby klesly z 9,7 na 8,6 miliardy Kč a čistý zisk se propadl o více než 60 procent – z 1,2 miliardy na 447 milionů Kč. Firma provozuje cukrovary v Dobrovicích a Českém Meziříčí a zajišťuje přes polovinu tuzemské produkce.

Podle Koláře se po uzavření závodu v Hrušovanech celková výroba cukru v Česku snížila o 10 až 15 procent. Letošní produkce by se podle něj měla pohybovat okolo 580 tisíc tun, zatímco loni to bylo 660 tisíc tun.

„Dnes už není reálné postavit cukrovar na zelené louce. Trh je opravdu pod velkým tlakem. Je to vyvrcholení celé té krize,“ říká Kolář.