Jak na prodejním pultu poznáte „naše“ vepřové
Ke správnému tělesnému vývoji potřebuje naše tělo pestrou a vyváženou stravu. Maso by mělo být její součástí. A právě vepřové hraje zejména ve středoevropské kuchyni velmi významnou roli. Nejlepší možnou volbou při pořizování vepřového masa je koupit ho přímo od místního chovatele. Víte, v jakých podmínkách čuníci žili, případně i to čím byli krmeni. Pokud tuto možnost nemáte, musíte do obchodu. I zde si však kvalitu můžete svým způsobem ohlídat.
Podle platné legislativy na jatkách každý poražený kus kontroluje veterinář, mimo jiné zjišťuje, zda maso neobsahuje antibiotika. Teprve poté maso pustí na náš trh. Doba od porážky, přes bourání a prodej, až po domácí zpracování by měla být co nejkratší. S tím souvisí také transport masa, resp. kde byla prasata chována a kde poražena. Tuto informaci naleznete na etiketě každého baleného masa, v případě řeznictví by měl být prodejce schopen tuto informaci sdělit.
Co dalšího Vám etiketa prozradí? Formou zákonného názvu se z ní dozvíte jednoznačnou identifikaci masa, tedy o jakou část vepře se jedná, např. plec, panenka, kýta, atd. Trošku složitější je orientace v původu masa. „Masné výrobky mohou být postupně vyráběny v několika zemích. Ať se jedná o chov, porážku či balení. Současná legislativa však nařizuje, že musí být označena poslední země, kde došlo k nějaké změně výrobku. To však u masa vede k naprostému matení spotřebitelů! Oválná značka s CZ a číslem provozovny neznamená, že maso pochází z České republiky. Maso může pocházet z Polska, Německa či Španělska. Stačí, aby bylo dovezeno v půlkách a v České republice bylo jen rozbouráno a zabaleno,“ vysvětluje prezident Agrární komory České republiky Zdeněk Jandejsek. To je důvod, proč byl přidán další, pro uvědomělého zákazníka zřejmě ten nejpodstatnější, údaj a sice „Původ“. Ten totiž jako jediný vypovídá o tom, odkud maso skutečně pochází. Značí, že zvíře se v dané zemi narodilo, chovalo i bylo poraženo.
Ke správnému tělesnému vývoji potřebuje naše tělo pestrou a vyváženou stravu. Maso by mělo být její součástí. A právě vepřové hraje zejména ve středoevropské kuchyni velmi významnou roli. Nejlepší možnou volbou při pořizování vepřového masa je koupit ho přímo od místního chovatele. Víte, v jakých podmínkách čuníci žili, případně i to čím byli krmeni. Pokud tuto možnost nemáte, musíte do obchodu. I zde si však kvalitu můžete svým způsobem ohlídat.
Podle platné legislativy na jatkách každý poražený kus kontroluje veterinář, mimo jiné zjišťuje, zda maso neobsahuje antibiotika. Teprve poté maso pustí na náš trh. Doba od porážky, přes bourání a prodej, až po domácí zpracování by měla být co nejkratší. S tím souvisí také transport masa, resp. kde byla prasata chována a kde poražena. Tuto informaci naleznete na etiketě každého baleného masa, v případě řeznictví by měl být prodejce schopen tuto informaci sdělit.
Co dalšího Vám etiketa prozradí? Formou zákonného názvu se z ní dozvíte jednoznačnou identifikaci masa, tedy o jakou část vepře se jedná, např. plec, panenka, kýta, atd. Trošku složitější je orientace v původu masa. „Masné výrobky mohou být postupně vyráběny v několika zemích. Ať se jedná o chov, porážku či balení. Současná legislativa však nařizuje, že musí být označena poslední země, kde došlo k nějaké změně výrobku. To však u masa vede k naprostému matení spotřebitelů! Oválná značka s CZ a číslem provozovny neznamená, že maso pochází z České republiky. Maso může pocházet z Polska, Německa či Španělska. Stačí, aby bylo dovezeno v půlkách a v České republice bylo jen rozbouráno a zabaleno,“ vysvětluje prezident Agrární komory České republiky Zdeněk Jandejsek. To je důvod, proč byl přidán další, pro uvědomělého zákazníka zřejmě ten nejpodstatnější, údaj a sice „Původ“. Ten totiž jako jediný vypovídá o tom, odkud maso skutečně pochází. Značí, že zvíře se v dané zemi narodilo, chovalo i bylo poraženo.